Země divů Austrálie /Cesta tam a zase zpátky/
Vypravil jsem se do Austrálie. Všechno je tady nějak jinak, opačně. Vánoce tu slaví v létě, jezdí se po levé straně a slunce svítí ze severu. Zajímá mě, jak tu lidé žijí, jak se baví, co dělají každý den a co jen občas. Třeba že kluci si bezstarostně užívají skákání z mola do vody.
Pobývám v Sydney, poznávám tohle největší australské město a fotím. Široké hlavní ulice i boční úzké lanes /uličky/ jsou v CBD /obchodním centru/ obklopené mrakodrapy, které vyrůstají hned vedle přízemních domků. Všude plno aut, lidí a překvapivě taky cyklistů. Jedno se vyhýbá druhému, navzájem doplňuje, neustále mění. Hledám místa, která si žijí svým vlastním životem. Třeba v Chinatownu bývá jednou týdně večerní trh. U stánků s jídlem se čeká v dlouhých frontách. O víkendu je zase ten správný čas vyrazit na nejbližší městskou pláž, tak trochu uniknout všemu tomu shonu.
Přestěhoval jsem se, zamířil jsem do vnitrozemí. Canberra je hlavní město Austrálie a všechno je tu tak nějak klidnější. Ranní mlha zakryje probíhající stavební ruch a dává tušit, že tady ještě nedávno byla pastvina. Město se skládá z několika částí, které jsou navzájem propojené futuristickými parkways /dálnicemi/. Bydlet tady jednoduše znamená mít auto. A pro tradies /řemeslníky/ je nepostradatelný ute /pick-up/, kde vozí celou svojí dílnu, se kterou se dostanou všude, hlavně na staveniště.
Když vyjedu z města, tak tohle auto potkám i u jezera, tentokrát s přívěsem na člun, a taky v zapadlém městečku, když na korbě veze smečku psů. To je farmland /venkov/. Sem tam silnici protnou nepoužívané koleje. Divoká příroda se pomalu mění ve vyprahlou pustinu. Podél cest nekonečné ohrady, někde tam se určitě pase dobytek. Pro mě výhled na horizontu končí fata morgánou. Rovné highways /dálnice/, otevřená krajina a neodbytný pocit, že jsem uprostřed ničeho. Jen občasná rest area /odpočívadlo/ připomene, že se počítá s tím, že i tudy projíždí člověk. Samozřejmě jídlo a vodu nezapomenout vzít s sebou.
Na pobřeží se ke slovu hlásí oceán. Zakusuje se do nejmenšího světadílu, tvoří jedinečné pláže i živí neprostupné pralesy. Přístavy a mola, majáky a heliporty. Stále využívané, ale spíš pro zábavu. Místní rybaří přímo z mola, na majáku se dá strávit tak trochu jiná dovolená, kde na heliportu cesta končí nebo začíná.
Moje cesta trvala tři roky. Ocenil jsem, že klimatizace je základní vybavení úplně všude nebo nechybí aspoň ventilátor u stropu. Naučil jsem se počítat čas na týdny a uvědomil si, že Austrálie je místo, kde se žije přítomností.
